5.kapitola 1/2

1. listopadu 2008 v 18:00 | Noriska |  Hrry Potter a nic není nemožné
Ahoj,
tak myslím, že musíte uznat, že jsem se dnes překonala. má to přesně 4 a čtvrt stránky ve wordu, což je u mně úspěch. Čekám tentokrát na čtyři komentáře s nápady, protože kapitola je docela dlouhá. Chtěla bych jí věnovat hlavně Sue, která mě tak netrpělivě pohání kepsaní. moc děkuji.
Doufám, že se bude líbit.
Zatím...
Noriska



5.kapitola

Lhaní se nevyplácí... 1/2

Ron se nadechl a třesoucí se rukou stiskl kliku a vešel do otcovi pracovny. Jeho otec seděl za pracovním stolem a psal něco na dlouhý svitek pergamenu svým pevným a úhledným rukopisem. Ron potichu zavřel dveře a čekal až otec dopíše. Nechtěl se dostat svou netrpělivostí do ještě větších problémů. Lord Voldemort mu ukázal na křeslo před sebou a něco dopisoval. Již sedící Ron ho sledoval. Voldemort najednou rychlým pohybem oddálil brk a položil ho vedle. Pozorně se zadíval na chlapce sedícího před ním, který nejdříve obrátil svůj pohled do mahagonové desky stolu a potom jeho oči těkaly po místnosti, pečlivě se vyhýbajíc prostoru před ním.
"Ronalde, mohl by jsi laskavě přestat koukat kde co lítá a podívat se na mě?" oslovil ho klidně Voldemort a když Ron zvedl své oči plné strachu, pohled chladně opětoval.

"Výborně, tak tohle bychom měli," ozval se sarkasticky Voldemort. Ron byl bílý jak sníh a kdyby teď mohl nejraději by splynul s tmavě a světle zelenými stěnami otcovi pracovny. Jeho urputnou snahu, donutit své tělo změnit barvu a splynout s místností, přerušil však hlas tak mrazivý, který se pomalu stupňoval, až mu naskočila husí kůže.

"Mohl by jsi mi laskavě vysvětlit, co měl ten sprostý výstup dole znamenat? Uvědomuješ si vůbec, že si ve svém rozčilení připravil své sourozence o cvičení?" řval na něj Voldemort pomalu nepříčetně.

"Já..." Ron se zajíkal strachem ze svého otce.

"Co Ronalde?" otcův hlas byl stále ostrý jako dýka, avšak Voldemort se začínal již pomalu uklidňovat a dostával svůj vztek pod kontrolu. Kdyby Ron nebyl v situaci v jaké byl, byl by si pomyslel, že jeho otec nebyl před malou chvíli zrovna příkladem člověka, který je schopen ovládat své chování. Avšak říci něco takového nahlas před naštvaným Voldemortem by byla naprostá sebevražda. To si Ron uvědomoval až moc dobře.

"Já se omlouvám," pípl namísto drzé poznámky, kterou choval v mysli, doufajíc, že jeho otec nebude prohlížet nitrozpytem jeho myšlenky, přece jen ubránit se mu ještě nedokázal.

"To však nic nevysvětluje," Voldemortovi omluva očividně nestačila a Ron se dostával do těžké situace. ´Co teď?´přemýšlel. Opatrně hodil pohedem po otci, který ho bedlivě sledoval.

"Došla mi..." Ron se pokusil vysvětlit otci své důvody, když se rozletěly dveře až narazily do zdi. Za nimi stála udýchaná Ginny s koštětem v ruce a rudým obličejem od běhu. Voldemort vyjeveně sledoval dívku, která tak neslušně a hlasitě vtrhla do jeho pracovny, až málem vyrazila dveře z pantů. Ron se leknutím pootočil na Ginny a v jeho obličeji se zračil strach. Otec měl mizernou náladu kvůli němu a teď ještě Ginn pomahá k jeho další ztrátě trpělivosti a výbuchu vzteku.
Voldemortův výraz se z nevěřícného pomalu měnil do rozzuřeného. A když se mu o chvilku později vrátil hlas, dal svou nespokojenost jasně najevo.

"Ginnevro? Máš nějaký důvod mi rozmlátit dveře a stěny?" otázal se hrozivě. Vypadalo to, jako by chtěl ještě něco dodat, avšak to už ho Ginnin vyděšený hlas přerušil a ona se pokoušela dostat ze sebe kloudnou větu. "Harry....koště, létání....venku ... klatba.." to už ji však popadl Ron a strhl do křesla.

"Ginny, klid, co se stalo?" snažil se uklidnit svou sestru, když viděl že Voldemort na to trpělivost opravdu mít nebude. Ginny se nadechla pokusila se zklidnit.

"Harryho venku zasáhla nějaká kletba, když jsem létali. Už jsem ho nestihla chytit. Byl docela vysoko." Vydala ze sebe mezi vzlyky o chvíli později. Voldemort vyskočil z křesla.

"Kde je?" zeptal se.

"V pokoji u sebe, odnesla jsem ho tam pomocí kouzla. Je u něj Mia."Voldemort vyběhl z pracovny (nedovedu si to představit, ale budiž) a spěchal po schodech do Harryho pokoje. V druhém patře zahnul doprava a otevřel první dveře na které narazil. U postele seděla Hermiona a sledovala nehybné tělo vedle sebe. Vzhlédla a střetla s pohledem jejich otce. Uhnula mu.

"Ani se nehnul," zašeptala tak potichu, že si voldemort nebyl úplně jistý zda něco říkala. Neřešil to však a sklonil se nad nehybným chlapcem. Ron s Ginny, která se již pomalu uklidnila, mezitím dorazili. Ron se rozhlédl kolem sebe. U Harryho v pokoji ještě nebyl. Byl docela zvědavý jak to tu vypadá.
Velká postel s nebesy stála na levé straně. Krb, ve kterém vesele plápolal oheň byl naproti ní spolu s menší pohovkou a dvěma křesli, rezestavenými kolem. Na každé straně zaregistroval jedny dveře. ´Do koupelny a do studovny s menší knihovnou´ pomyslel si. Veliké okno, které sloužilo i jako vchod na balkón byl hned vedle postele s výhledem na hustým tmavý les. Vše bylo sladěné do světlé a tmavě modré, s tmavým nábytkem. Na nočním stolku zahlédl jejich společnou fotku s lampičkou a knihou o lektvarech. Ron zamrkal, o lektvarech?
Zavrtěl hlavou a pohlédl napravo na velkou skříň a komodu. Pokoj byl veskrze velmi útulně vybaven a všude byli fotky jejich přátel i když většinou bývalých, nebelvírského famfrpálového týmu s právě vyhraným pohárem, která Harry zvedal nad hlavu a rodinou. Vypadalo to tu podobně jako u něj, akorát nábitek měl jinak uspořádán. Očividně si s tím pohrál.
Ron se po rychlé prohlídce pokoje otočil zpět k otci a k Harrymu. Jejich otec se po chvíli narovnal a vražedně se podíval po Ginny.

"Ginnevro zajdi pro hlídky ode dveří, přiveď je sem a zavolej další směnu. Hermiono ty použij krb u mě v pracovně a zavolej Severuse. Pokud možno nerozbij ho."Stihl ještě poznamenat, než dívky zmizeli z místnosti. Potom se otočil k Ronovi. "My dva si to vyřídíme později," slíbil mu, "ale pokus se teď neudělat ostudu svou neschopností ovládat se."

"Od tebe to sedí,"zašeptal Ron. Dovedl si představit ten řev, až sem přijdou smrtijedi z hlídek.

"Prosím?!" Voldemort očividně nebyl tak hluchý a otočil se zpět na Rona.

"Nic otče, jen jsem řekl ano," pokoušel se Ron zvrátit to co řekl. Voldemort jen zavrčel a přitáhl ho k sobě. Ron okamžitě sklonil hlavu, když mu došlo, co zamýšlí. Jeho otec se však nedal odradit a chytil ho za bradu a zvedl jeho oči k sobě. Ron se ještě na poslední chvíli pokusil použít nitroobranu, avšak neměl sebemenší šanci. Voldemort si v něm četl jako v otevřené knize. Když jeho mysl opustil, pousmál se.

"Když na někoho křičím, je to proto, abych mu ukázal svůj hněv. Ne proto, že bych se neovládl. Kdežto tvá trpělivost je naprosto nulová. Nedokážeš své chování kontrolovat." Vysvětlil mu. Ron na něj koukal jako kdyby ho viděl poprvé. ´On se na nej usmál za ty poznámky co mu viděl v hlavě?´ Po chvilce mu to nedalo a pohlédl na svého otce, jestli to myslel vážně. Ten se jeho nevěřícnosti pouze ušklíbl a objal ho kolem ramen. Ron se o svého otce klidně opřel.

"Nejsem zase takový parchant, Rone" řekl bez sebemenšího kousku zloby v hlase.

..............................................................................................................................................

Netrvalo dlouho a přiběhla Hermiona v patách se Severusem Snapeem, který se okamžitě poklonil Voldemortovi a přešel k Harrymu, aby ho prohlédl. Ginny dorazila se šesti smrtijedy o něco důstojněji o chvilku později. Ti když uviděli chlapce v tmavě zeleném hábitu ležícího na posteli a nad ním skloněného Snapea ztuhli. Lord Voldemort jim pokynul do dveří po pravé straně, kde se nacházela Harryho studovna a zavřel dveře. Přesto byl z vedlejší místnosti slyšet křik jejich otce. Nálada v místnosti viditelně klesla a napětí bylo hmatatelné.
Hermiona se otočila na Rona. Ten, když zahlédl otázku v jejích očích, kterou se až bála vyslovit, si povzdechl.

"Co je Hermiono?"

"No, jen. Taky na tebe takhle řval?" zeptala se potichu. Severus se se zájmem otočil a sledoval jejich rozhovor.

"Ne," zavrtěl hlavou Ron, "bylo to mnohem horší." Snape se otřásl

"To jde?" otázal se po chvilce.

"Samozřejmě," ušklíbl se Ron, "ještě může být ledově klidný, takže nevíte co čekat. Tak jako u mě." Severus chápavě pokýval hlavou. V tomto s nimi souhlasil. Ginny s Hermionou jako by byly duchem mimo a v místnosti opět zavládlo ticho, ve kterém byl slyšitelný křik z vedlejšího pokoje.
Ticho prořízlo až zasténání z postele. Harry otevřel oči a pokusil se posadit. Snape byl okamžitě při něm a strčil mu do ruky lahvičku s lektvarem.

"Co je to?" zeptal se okamžitě harry a nedůvěřivě sledoval Mistra lektvarů.

"Povzbuzující lektvar, Pottere, vzhledem k tomu, že jste v šestém ročníku, už byste ho měl poznat." Odsekl mu Snape a sledoval chlapce, dokud lektvar nevypil.Ten se ušklíbl a nalil do sebe ten hnus.Snape se otočil k ostatním

"Někdo by měl jít Mistra informovat. Myslím, že by chtěl vědět že se probral," všichni se po sobě podívali. Nikomu se nechtělo plést do cesty nadmíru rozzuřenému Voldemortovi. Ron se postupně po všech podíval a potom odvážně vykročil ke dveřím

"Já tam dojdu." Jeho odvaha však zmizela když zaklepal a ve vedlejší místnosti se rozhostilo ticho. Dveře se rozlétly a ukázaly tak středně velkou místnost s psacím stolem a knihovnou. Lord Voldemort stál před šesti smrtijedy, kteří vypadali, jako by se nejraději propadli do země. Ron opatrně vešel a zavřel za sebou dveře. Nepotřeboval, aby ostatní vše slyšeli.

"Otče? Harry se probral a je v relativním pořádku,"pokusil se svůj hlas přinutit, aby zůstal klidný, přesto mu to moc úspěšné nepřišlo. Voldemort však nekomentoval a vypálil hned první otázku, která mu přišla na jazyk.

"Co, je relativní pořádek?"zeptal se uštěpačně.

"No..." Ron se ošil, "bude muset ještě vypít nějaký ten lektvar a mělo by být vše v pořádku."

"Za chvíli jsem tam," jeho otec ho skoro vyhodil z místnosti svou ráznou odpovědí doplněnou mávnutím ruky. Ron se otočil a rychle zmizel z dosahu jeho pochmurné nálady. Když za sebou zavřel dveře oddechl si a povzbudivě kývl na ostatní. "za chvíli přijde." Teplota v místnosti, jakoby o trochu stoupla, dokud své tvrzení nedoplnil. "Jen doufám, že není žádné pravidlo, které jsme mohli porušit, protože je pěkně mimo a rozhodně si nemyslím, že by nám to jen tak prošlo." Hermiona zvedla zamyšleně pohled z podlahy.

"Ne, myslím, že není, Rone,"pokusila se ho uklidnit. Možná by se jít to dokonce podařilo, kdyby je nepřerušil chladný hlas lorda Voldemorta.

"Já jsem jiného názoru."Všichni ztuhli, až na jejich otce, který poslal mávnutím všechny smrtijedy pryč. Snape ještě před odchodem podal Harrymu světle fialový lektvar na vypití a zmizel též. Lord Voldemort se otočil na své děti.
"Čí byl ten nápad jít létat bez toho, aniž jste to oznámili hlídkám?" zeptal se, "a chci pravdu" dodal varování s pohledem na Harryho a Ginny. Potom se otočil na Hermionu a Rona. "Můžete jít. Uvidíme se na obědě." Hermiona s Ronem kývli, hodili povzbuzující pohled po Ginny a Harrym a zmizeli co nejrychleji z mítnosti.

Harry hodil opatrný pohled po Ginny, která stála bílá jako sníh kousek od něj. "Byl to můj nápad." Ozval se oaptrně. Ginny po něm hodila nevěřícný pohled, plný rozhořčení a vzteku. Přesto však držela jazyk za zuby. Nelíbilo se jí, že to Harry vzal na sebe, aby jí z toho dostal, ale dobře věděla, že pokud to dá najevo, vyplyne z toho, že otci lhal. Ten však očividně moc dobře věděl, kdo to byl.

"Pokud tomu dobře rozumím, tak chceš vzít vinu na sebe a ještě si mi dovoluješ lhát?" hlas mu přetékal hněvem. Harry přestože nabíral barvi čerstvě napadaného sněhu mu pohlédl do očí.

"Já nelžu, je to moje vina." Odvětil opatrně. Lord voldemort si ho přísně měřil, načež se otočil k Ginny

"Můžeš jít." Oznámil jí chladně a otočil se zpět k harrymu, který přemýšlel, jak z této šlamastyky ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cissy Cissy | 1. listopadu 2008 v 21:48 | Reagovat

Super, dobrá kapitola, až na místní chybky v pravopise...

2 Sue Sue | Web | 1. listopadu 2008 v 22:13 | Reagovat

Ahojky,

moc děkuji za věnování. :-) Kapitola se ti velmi povedla. Koukám, že Voldemort se umí "ovládat". Jsem zvědavá, co bude dál... Že by si s Harrym o tom pořádně popovídal? Řekla bych, že Harry je mu ze všech "jeho" dětí nejbližší. :-) Zajímalo by mě, kdo to udělal...

No, přidám se k Cissy... Je tam několik chybek... Některé mě přímo bijí do očí, jiné se dají přehlédnout... Ale já jsem na pravopis příliš přísná, takže to nejspíš nebude zas až tak strašné... :-D Každopádně, kdyby jsi něco nevěděla, tak www.pravidla.cz by ti mohly pomoct... Doufám, že mi promineš tu (obsáhlou) narážku... :-)

Těším se, až zase něco napíšeš. Snad to bude brzy... :-)

Měj se...

3 KiVi KiVi | Web | 1. listopadu 2008 v 22:53 | Reagovat

Tákže....Jdu na to :D

Přečetla jsem si povídku od začátku. Začátek byl šíleně rychlej a nechápala jsem souvislosti vůbec nic, ale tahle kapitola je dobrá :). Je tam popis víc j to rozepsaný, souvětí a tak :). Jen bych trochu šetřila s tím, že je někdo bílej jako sníh :D bylo to tam asi čtyřikrát. No a pak by stálo za vysvětlení jak to teď je. Proč se Voldemort takhle chová k Smrtijedům, když jsou vlastně oni teď ti dobrý? Proč ho ještě musej oslovovat mistře? Takhle by se dobro chovat nemělo. A pak proč nepřejmenoval Smrtijedy na něco jinýho..přece jenom ten název se už nehodí..Dál jestli některý Smrtijedi, který se k němu přidali s vidinou vymícení mudlů a moci proč nepřejdou k Brumbálovi nebo se aspoň neohraděj proti tomu aby měl Voldemort za dceru mudlovskou šmejdku?

Tak xD xD Máš co vysvětlovat :D

4 Noriska Noriska | 2. listopadu 2008 v 11:55 | Reagovat

Ahoj vsichni,

tak se zacinam pomalu desit toho, co sem nevysvetlila, pokusim se tam vse dat, jen to bude az v kapitolce, kde budou vzpominky Harryho na jejich prichod do sidla se severusem snapeem. Po pravde nevim kam ji dam, ale misto se najde. Dale pravopisne chyby. Za ty se Vam hrozne omlouvam, snazim se je zredukovat, ale i kdyz to po sobe ctu, prece jen si vseho nevsimnu. Snad jsem obsahla vse co jste psali do komentaru.

Zatim...

Noriska

5 maurietka maurietka | 3. listopadu 2008 v 19:16 | Reagovat

Já si myslím, že Harryho přímo pokud to u něj jde zbožňuje, takže ho neseřve, ale povede s ním pěkně dlouhej naučněj rozhovor jako otec se synem.

Hm, Voldemort a ovládat se? velkej údiv. Ještě vyvaleny oči z toho, jak Rona nejdříve seřval, a pak ho objal, a to po v pádu do jeho mysli. Zajímavý, že by je opravdu považoval za svoje děti?

Jinak kapča krásnák, již se těším na další. Harryho vzpomínky na příchod do Voldemortova sídle se Snapeem? Tak to už se těším.

6 Katy Katy | 4. listopadu 2008 v 10:37 | Reagovat

Myslím, že tahle kapitolka se Ti povedla nejvíc. Souhlasím s názorem ostatních, vypadá to, že Harry je mu opravdu nejbližší, takže to opravdu vypadá na hodně dlouhý rozhovor otce a syna.Na druhou stranu, většinou máme na toho nejbližšího taky nejpřísnější měřítka, takže kdo ví.Snad jedině ty:-))

7 Sue Sue | Web | 7. listopadu 2008 v 17:11 | Reagovat

Ahojky Norisko,

tak co se děje? Už je tady pět komentářů! Prosím, prosím, kdy přibude další kapitola? Doufám, že to bude brzy... :-)

Měj se...

8 Noriska Noriska | 8. listopadu 2008 v 1:41 | Reagovat

Ahoj Sue,

opravdu se snazim, ale bohuzel mam ted dva tydny absolutne nabite. Kapitolku mam zpoloviny hotovou, jde jen o to ji dodelat a prepsat do pocitace..no pokusim se ji pridat pristi tyden nejdriv tak ve ctvrtek, to bych mela mit njvice casu. Moc se omlouvam vsem, kteri cekaji na kapitolku.

zatim...

Noriska

9 Sue Sue | Web | 8. listopadu 2008 v 21:25 | Reagovat

Ahojky Norisko,

tak to jo... Taky teď nemám zrovna moc času napsaní, ale zeptat jsem se tě prostě musela... :-D Těším se, až to stihneš.

Měj se...

10 Noriska Noriska | 13. listopadu 2008 v 18:35 | Reagovat

Ahojky všem,

takže jak jste si jistě všimli, slíbená kapitolka nepřibyla a těm kteří na ní dnes čekají se omlouvám, ale na zítra mi padl test z fyziky no a znate to.Nicméně, zítra vám to vynahradím a p¨řidám kapitolku. Ještě jednou se všem omluvám.

Zatím

Noriska

11 Sue Sue | Web | 13. listopadu 2008 v 18:55 | Reagovat

Ahojky Norisko,

to je v pohodě. Test ti nezávidím, ale fyziku bych brala... :-D Velmi se těším, až tu kapitolu vložíš. :-)

Měj se a ať ti to dobře dopadne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama